Chodí městem beze jména,
utrácí a spí opíraje se o torzo
nahé sochy v parku.
V městě hoří spousta neonů
a perou se o nadvládu nad nocí.
V sudu doutnají staré noviny,
nočňátka si nahřívají ruce
a s cigaretou v ústech hledí vstříc tmě
a jejím dětem.
Noční opojení rozpouští
v levném pití své iluze.
Dva muži nesou nosítka,
oběť krvácí z mnohých ran,
brána se se skřípotem otevřela
a pohltila celý dav čumilů.
V řadě zraněných někdo vybral vstupné,
neviditelní duchové se schovali pod mostem
do opuštěných snů bývalých obyvatel podsvětí,
toho pekla podzemí .
Blonďatá paruka pospíchá do schodů,
V kouři odhazuje svoje zbraně
a zvedá ruce vzhůru.
Do nádraží vjíždí zpožděný vlak,
nýmand dopíjí svou poslední sklenku.
Ministr všeobecného chaosu
spěchá do metra,
koupí si noční vraždu v ranním vydání,
posnídá a lekne se mužů nesoucích tabuli skla.
Jeho ochranka je zastřelí
a sklo se vysype na perón.
Promění se v tisíce perel,
které zraňují ty,
co pospíchají na druhý konec tohohle příběhu.