Nad roklí létají vrány,
sněhový vločky tančí v divným taktu.
Do soli sypou svý rány
a využívají nastalýho zmatku.
V ohradě splašil se kůň.
Ty sis svlékla svoje šaty,
bylo za minutu půl.
A já Tě miloval,
vždyť nejsem svatý
a nejsi má první.
Smeten byl prostřený stůl.
Byla jsi krásná
a na tu celou noc moje.
Lhali jsme o lásce
do hromady hnoje.
Nahota skrytá ve vínový blůze,
svlečena koupe se v blankytný duze.
Nebo jak poupě, co ráno rozkvete,
zaklepe na dveře, zavoní
a všem hlavy poplete.
Vonělas mi střemchou
a lízala mé rány.
Jsi krásná, když se oblékáš
a když létají vrány.