Předmluva :

Ani nevíš, jak jsi mě potěšil a současně překvapil svým přáním, abych uvedl několika slovy tvoji druhou básnickou sbírku. Obdivuji tvou odvahu, zvláště vzpomenu-li si na první „lehce kritickou“ předmluvu k tvému debutu z počátků devadesátých let, jehož rukopis zmizel v nenávratnu. Nebudeš tomu věřit, ale řízením osudu se jedna z básní tvé první sbírky zachovala. Jde o blues, které jsi mi kdysi osobně věnoval v královéhradecké Stoleté – myslím tak mezi čtvrtým a šestým pivem. Blues o opuštěným klukovi tedy může konečně spatřit světlo světa a v rámci nové sbírky mimo jiné i naznačit směr vývoje tvé tvorby, kterou sám trefně nazýváš duševním striptýzem.
Přeji ti, aby se tvé poezii dařilo přinejmenším tak dobře jako tvým velinským citrusům a abychom si brzy mohli tvé básně volající po zhudebnění i poslechnout. Ať se tvé Blůzy dlouho lepí na naše těla!

                                              Marek Šimůnek