Ve větru třeseš se,
to vody zbavuje.
Kdopak tě, košilko,
po nocích miluje?
Dnes v noci to budu já,
kdo bude tě milovat.
Milá má košilko,
věřím, že nebudeš litovat.
Když schovaná jsi v blůze,
tak mi připomínáš tuze
osmou barvu v duze
nebo ten polibek pod lampou,
cos nechtěla mi dát,
a začala ses smát.
Krásná a průsvitná nádhero!
Jediná tys tu zbyla,
jen ty a ta šňůra na prádlo
a tohle blues.
/laskavý čtenář promine/