Už zas hezkou dobu tahá tu svou káru
sám jak kapka v moři.
V okolním chladu ledových duší
ta jeho prudkou touhou hoří.
Samotnému se tahá těžko,
kára se smutným nákladem,
co je v ní
jedna holka z lepších dní,
kdy nebyl kapkou v moři,
byl veselý, mlád, prostě žil.
Teď vidí, že mu ten svět někdo boří
a že by ho zbil
na jednu hromadu,
na kousky posekal
a potom se zpil
a tu hospodu rozsekal.
Už zas hezkou dobu tahá tu svou káru.
Sám slepý v davu.
Bílou holí svých nadějí hledá si cestu
a padá do kaluží pro čísi slávu.
Mít tak někoho do deště
nebo na pustý ostrov na řece Labi.
Mít tak někoho jen tak pro příště,
byli by na něj všichni slabí.
Však on se někdo najde,
vyvede slepého z davu.
Bude to pěkná holka
a ty ji, mizero, nepřiveď do jinýho stavu!
Přišel bys o hlavu
anebo by sis ji musel vzít.
Nebylo by zbytí.
A tak ti radím, kámo,
zůstaň u toho pití.