Vyplula loď plná vrásek
na širé moře ze svého přístavu.
A nevydá už ani hlásek,
když pivem kazím si postavu.
Z paluby jsou vidět jen obrysy,
spící sopka mluví ze spaní,
Posádka snídá jed na krysy,
rádio pouští milostné vzdychání.
Nečtení hrdinové opouštějí svoje knihy
a hledají ty, co je budou číst.
V zrcadle si sečetli své pihy,
jsou inspirací pro nepopsaný list.
Kapraď samec se zamiloval do lhaní,
umělá kytka nevoní, ale přesto vábí včely.
Chci zase jednou trhat třešně pod strání.
Vrátím se do svý cely.