Dívám se do tmy
a sypu si cukr do kávy.
Píšu tohle blues,
protože nápadů mám plný rukávy.
Odhodím v dál tu svoji paruku,
mám svoje sny a ty jdou mi na ruku.
Zkusím vzít papír a jenom tak psát,
nehledat smysl slov, jen si tak hrát.
Zkusím si namazat na chleba
máslo a zelenou pažitku.
Vidíš, jíst je mi třeba.
Ty můj požehnaný zážitku!
Hlad je nejlepší kuchařka
a sytý hladovému uvěřil.
Budu se rvát do první krve,
napíšu operu nebo se poperu.
Pustím si draka v prudkým větru.
pohladím kůzlátka zakletý v svetru
a přivoním k tvým vlasům.
A budu naslouchat hlasům,
co derou se na povrch
a bublají ve tvým vřídle.
Třeba přestanu pít
a třeba se uskrovním v jídle.
Dívám se do tmy
a čekám na polibek múzy.
Něco zasviští vzduchem,
vstanou nový blůzy.