Vzduchem zavonělo léto.
Abych ho ucítil,
otevřel jsem okno
a podíval se na západ slunce nad městem.
Rudý kotouč vnikl za kostelní věž,
jako muž do ženy.
A chladný vítr osušil horký dech dne.
Stoupl jsem na špičky
a spatřil jsem první hvězdu mladé noci,
která žádala o vysvobození
a zahnala ten světelný smog,
jenž náhle ustoupil rose a chladu nastávající tmy.
Noci, která měla znamenat všechno nebo nic,
a soumraku, co šuměl po skalinách.
Zašuměl a zahnal toulavý sny do jejich děr.
Ze sousedního okna zavoněla chystaná večeře.
Přestanu snít, vyvětráno je už dost.
Zavřu okno a vrátím se do jara.