Byl měsíc v úplňku.
Já stál u zábradlí u řeky,
kde jsem Ti dal svou první pusu.
Zavřel jsem oči a jen ze zvyku
natáhl dlaň
a chtěl se Tě dotknout.
Nebylas tam.
Ale já vím,
vždyť jsme se rozešli.
Šel bych do kina,
dávají pěkný film,
ale sám tam nesmím.
Samotáře střílí uvaděčka před vchodem
nekompromisně do hlavy
a pálí na hranici
jak uslintaný krávy.
Zahrál bych pár tónů,
ale nevím, kdo je bude poslouchat.
Napsal bych báseň, kdo ji ale bude číst.
Dívám se na měsíc
a píšu svý requiem.
A nad půlnoční oblohou
lítaj ti, co už nemohou.