Zlomená krása v mrazivém ránu
vadne a chřadne spánkem věčnosti.
Mezi růží a sluncem
už nebudou nemravné něžnosti.
Pobledlá krása usnula na věky,
jen trn jediný vzdoruje.
Ten, co působil bolest,
na koloběh života žaluje.
Její duše bloudí ke spasení,
netouží po zpovědi, ale po rozhřešení.
Hvězdy šly už spát.
Čekám na Tvůj polibek,
na probuzení ze sna,
co se mi zase bude zdát.